Krátké zamyšlení

zamysleniKdysi jsem si přečetl příběh o čínském filozofovi Menciovi, jednom z Konfuciových žáků, o jeho matce a o tom, jak velký vliv měl na jeho život její výběr prostředí, ve kterém žili. V současnosti mě donutil znovu přemýšlet o vlivu okolí na naše děti, o prostředí a zázemí, které jim sami utváříme,  kterým formujeme jejich osobnosti.

Čínská legenda vypráví, že maminka se o Mencia po tom, co jeho otec zemřel, starala sama. Nejdříve bydleli vedle hřbitova. Maminka si ale všimla, jak si chlapec se svými kamarády ze sousedství hraje na to, jak se vzájemně pohřbívají. Přestože 300 let před naším letopočtem bylo velmi složité se kamkoliv stěhovat, řekla si, že se jí nelíbí, jaký vliv má toto prostředí na její dítě, a přestěhovali se do jiné části města, poblíž tržiště. Po nějaké době, když opět pozorovala chlapce, jak si hraje se svými vrstevníky, viděla, že si hrají na obchodníky a smlouvající trhovce, kteří si nejvíce cení toho, když se jim podařilo co nejvíce ošidit kamaráda. Rozhodla se tedy přestěhovat ještě jednou. Tentokrát to bylo do malé chýše v blízkosti školy. Inspirován žáky a studenty ze školy začal chlapec studovat. Nakonec se z něj stal jeden z největších myslitelů své doby.

Neustále mě nepřestává překvapovat, jak moc děti „nasávají“ ze svého prostředí. Jak se učí tím, co vidí na ostatních, slyší, cítí, čeho se dotýkají , co ochutnávají. Jak napodobují nás dospělé. A to i ve špatném slova smyslu. Pozoruji, jak tyto zkušenosti silně ovlivňují jejich vnímání světa, názory na okolí, na lidi, utváří jejich zájmy a koníčky. Formují jejich osobnost, chování, přinášejí radosti a strachy, které je často provázejí celým životem. Nikdy nemůžeme ovlivnit prostředí, ve kterém se dítko pohybuje, na sto procent. Ale měli bychom se vždy pokoušet zamezit špatným vzorům. Je mi jasné, že čím starší děti jsou, tím více si samy budou vybírat prostředí, které je bude přitahovat a ve kterém se budou chtít pohybovat. Přes to všechno ale věřím, že už i tyto jejich volby jsou do značné míry ovlivněny jejich osobností, zkušenostmi s jejich učiteli a prostředím, které je „formovalo“ v jejich nejútlejším věku. Také jejich reakce na situace, ve kterých se ocitnou (ať už svou volbou nebo náhodou), budou pravděpodobně hodně ovlivněny všemi předchozími zkušenostmi.

Je proto velmi nezbytné utvářet dětem podnětné prostředí nejen ve škole, ale v prostředí celého spektra pohybu dětí. Netlačit na kvantitu a výkon ( i sebelepší motor při přetížení selže), ale kvalitu získaných dovedností. Rozvíjet představivost, kognitivní schopnosti, empatii a smysl pro týmovou práci. Výsledek není okamžitý, ale určitě se postupem času objeví a dodá dítěti impuls k dalšímu poznání.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pro rodiče a jeho autorem je Josef Lušovský. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.